Dvě tváře trpělivosti

Katecheze společenství mladých

sv. otce Pia z Pietrelčiny

 

připravil: otec Karel Orlita

1) Svatý Pavel říká: „láska je trpělivá, láska je dobrotivá“ (1.Kor 13,4). Láska, trpělivost a dobrotivost tedy tvoří neoddělitelnou trojici.

Aby trpělivost byla láskou, musí mít dvě složky: jednu „pasivní“ - tou je snášení urážky či bolesti, a druhou „aktivní“, čili dar dobra, který dáváš tomu, kdo ti ublížil.

Ten, kdo je ochotný přijmout břemeno bolesti, musí mít zároveň i ochotu odpovědět na zlo dobrem.

2) Co je to břemeno? Břemeno je to, co tě jakousi duchovní „gravitační silou“ tlačí dolů. Když musíme snášet nějaké břemeno, je třeba mít na mysli některé podstatné věci:

a) že Bůh nám nikdy nenaloží břemena, která by byla nad naše síly (srov. 1.Kor 10,13);

b) že on se stále stará o to, aby nám toto břemeno ulehčil (srov. Mt 11,30);

c) že toto břemeno, které Pán dopouští, může být „nástrojem“ v pozitivním smyslu ke konání dobra a k tomu, abychom se Pánu více líbili.

Když to shrneme, můžeme říci, že břemeno, utrpení, bolest, které na každého z nás Pán dopouští, je vždycky: a) dobře odměřené; b) Pánem ulehčené; c) plodné pro dobro naší duše a pro dobro našich bratří.

3) Snesitelnost břemena je vždy přiměřená pro život každého člověka. Bůh je moudrý: ví, kolik a jaká břemena nám může naložit!

Člověk lhářsky snáší mnohem víc ta břemena, která jsou skutečnou tíhou – břemena, která přicházejí ze světa - a ne ta lehká, která přicházejí od Boha. My jsme schopni ochotně snášet tíhu své pýchy, zlomyslnosti, nečistoty (pohledů, myšlenek, skutků) a klidně tolerovat výčitky svědomí, i když si tak ubližujeme a žijeme v iluzi požitků a zábavy, spíš než abychom přijali něžné břímě, které nám dává Pán a které je vždy zaměřeno na naši spásu. „Synové tmy“ umějí snášet břemena, která vycházejí z jejich hříchů, a to lépe než „synové světla“ umějí snášet to, co dopouští Bůh.

4) Člověk potřebuje snášet břemena: zřeknutí a kříž jsou základními prvky křesťana. Stejně tak je třeba být ochotni a připraveni pomáhat bližnímu nést jeho břemena a nakolik je možné je ulehčovat, tak jak to dělal ve svém životě Ježíš a všichni svatí.

A obzvlášť otec Pio měl toto specifické charisma ulehčovat břemena těm, kdo trpí na těle (viz nemocnice „Casa Sollievo della Sofferenza“ – „Dům úlevy v utrpení“) a na duchu (viz dlouhé hodiny strávené ve zpovědnici a v modlitbě, aby se přimlouval za dobro lidí, a také jeho duchovní rodina, kterou si přál, aby byla živým pokračováním jeho poslání ve světě). Ve světle jeho svědectví je dobré mít na mysli, že trpělivost je „malé“ milosrdenství.

Milosrdenství můžeme projevovat – a tedy skutečně dávat „srdce tomu, kdo je ubohý“, jak nám napovídá etymologie tohoto slova – jen když dáváme dobro tomu, komu chybí (chudým, nemocným, hříšníkům).

5) Toto všechno má velmi důležité praktické důsledky. Pokud naše břemena odměřuje Pán, všechny výroky typu „to nezvládnu“, „to je silnější než já“, „nemám na to, abych to všechno unesl“, nepřicházejí od Boha! Je nutné uvědomovat si, že snášení břemen je nezbytné pro spásu každého z nás a že Bůh chce, abychom všichni byli spaseni, a proto nám dává hojné prostředky a dostatek síly, abychom vše mohli snášet.

Jistě, abychom mohli přijímat tuto „energii z nebe“, musíme se stále modlit a otevírat srdce naději, že Ježíš nenechá nikdy samotným člověka, který se snaží být trpělivý!