Pokora

12. 3. 2010 12:12
Rubrika: Zamyslime sa | Štítky: tema:ctnosti


Katecheze Společenství mladých sv. otce Pia z Pietrelčiny - Brno 5. 1.2010

připravil: otec Karel Orlita


 

„Ať už jako pastýři nebo mudrci, zde na zemi se nemůžeme setkat s Bohem, leč že poklekneme před betlémskými jeslemi a budeme se mu klanět, skrytému ve slabém dítěti“(KKC 563).

 

 

1. Svatý otec Benedikt XVI. nás při své návštěvě v ČR vyzval k modlitbě. Modlitba je setkáním s Bohem. Katechismus katolické církve připomíná, že setkání s Bohem je možné pouze když „poklekneme před betlémskými jeslemi a budeme se mu klanět, skrytému ve slabém dítěti“ (KKC 563). Tedy pro setkání s Bohem musíme být pokorní. Ctnost pokory vychází ze spravedlnosti. Spravedlnost je definována jako trvalá a pevná vůle dávat Bohu a bližnímu to, co jim patří ( srov. KKC 1836).


2. Ctnost pokory tedy znamená být na svém správném místě a „dávat“ Bohu a bližnímu to, co jim náleží. Pokora je ctnost skrze kterou jsme a zůstáváme na tom místě, které nám přísluší. Být na správném místě a dávat každému, co mu náleží – s tím se nenarodíme, tomu se učíme od nejvyššího vzoru pokory, jímž je Ježíš: Učte se ode mne, neboť jsem mírný a pokorný srdcem (Mt 11, 29).


3. Pro pochopení a praktikování pokory je třeba mít na paměti tři důležité věci: 1. uznání správného místa; 2. postavení se na správné místo; 3. stálé zůstávání na správném místě. Není snadné rozpoznat své správné místo, protože moje správné místo mnohdy hraničí se správným místem někoho druhého.


4. Je proto velmi těžké bez Božího světla rozpoznat, kam sáhá to, co náleží mně a odkud začíná to, co patří druhému. Toto správné místo se týká jak v uznání dobra, tak v uznání zla. Aby byl někdo spravedlivý v dobru, musí v pokoře uznat Boží svrchovanost, která ustanovuje to, co je dobré. Podobně ve zlu, pokorný uznává zlo, které učinil. Není to sám člověk, který si přivlastňuje posuzovat to, co je pro něj správné a co špatné. Bůh, jeho vůle má být tím měřítkem.


5. Pro vykonávání pokory je zapotřebí lásky. Protože láska nás uschopní konat to, co Bůh chce. Někdy nás Bůh chce na prvním místě, jindy zase na posledním. Jednou nám dává radost a jindy dopustí utrpení. Kdo je pokorný, neusiluje po místě, které chce on sám, ale hledá místo, které pro něho určil Bůh. Usiluje o Boží vůli, které dává přednost před vlastním přáním, a tak odmítá to, co by chtěl sám – a tedy je v lásce.


6. Pokora se ztotožňuje s jednoduchostí, s čistotou srdce, s evangelním dětstvím. Jestliže se ovšem podíváme dovnitř pokory, nalezneme lásku. Sv. Terezie z Avily a další svátí říkají, že pokora j e pravda. Pravda a láska jsou však zaměnitelné. To, co je pravdivé obsahuje zároveň lásku, protože Bůh je Láska i Pravda. Proto, když pokora je pravda, tak je i láska. Svatý papež Pius X. říkal, že pokora je dům lásky, je chrám Boží, dům kde přebývá Bůh. Proto Matka Boží je pokorná, svatí jsou pokorní, neboť mají v sobě zvláštní přítomnost Boha, a kde je Bůh, tam je láska a pravda.


7. Slunce, které všichni vidí a obdivují, i když je vysoko, je na správném místě, a tedy je pokorné. Zatímco semínko je na svém správném místě, i když je pod zemí.


8. Pokora vychází ze spravedlnosti, avšak spravedlnost vychází z víry. Jak můžeme vidět své správné místo, když nemáme světlo víry? Bez víry, vidíme pouze ve světle našeho já, které chce vidět tak, jak chceme vidět my samy. Bez víry se nemůžeme zřeknout „vidění“ našeho já a v důsledku je potom pro nás nemožné, abychom se podvolili tomu, co chce Bůh, abychom vstoupili na místo, které nám Bůh určil. Nemůžeme být na správném místě, když se nepohneme z místa, které chce naše vlastní já, abychom zaujali místo, které chce Bůh.


9. Lucifer, který odmítl Boha je pyšný a jeho dům je pýcha. Kdybychom chtěli odstranit ze správného místa slunce, moře, hvězdy a jiné věci, došlo by ke katastrofě. Avšak nepořádek v hmotném světě je vždy daleko menší než nepořádek v duchovní rovině. Ta katastrofa, kterou učiní pýcha v organismu duše je mnohem větší než pohroma kdekoliv jinde. Svatý Pavel učí, že pro hřích člověka, pro jeho neposlušnost vešel do světa hřích, který převrátil celý svět. A hřích je postavit se mimo své správné místo, je to akt pýchy, znamená nechat převážit vlastní já nad Boží vůli, poslouchat satana.


10. Aby byl napraven nepořádek, který zapříčinil hřích, bylo třeba - ničeho měně - než vtělení a smrt Božího Syna. Vidíme, co všechno vytváří pýcha a hřích!


11. Bez pokory není možná opravdová modlitba, protože modlitba předpokládá, že člověk rozpoznal, uznal a zůstává na svém správném místě. Uznává kým je on a kým je Bůh, uznává svůj úkol a koná to k čemu byl na svém správném místě povolán jako poddaný Boha a jako dítě Nebeského otce.

 


http://www.spolotcepia.signaly.cz/katecheze.php

Zobrazeno 1336×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková